Seděli jsme s manželkou na terase. Bylo to v červenci, v době úděsných veder. Ale slunce už zapadlo a my si otevřeli lahev vína.

"No poslyš, tohle je zajímavé!" zvolal jsem spíš pro sebe, ale zároveň nahlas. Četl jsem na tabletu článek britských novin o tom, že byl otevřen noční klub se sexuálními robotkami. Ne takovými těmi silikonovými pannami, sice dokonalými na pohled, ale nahánějícími hrůzu svou strnulostí. Ne, v tomto případě šlo o robotky, které s muži konverzují. Dokonce recitují básně. A umí vytvořit iluzi, že zároveň naslouchají.

"Co je zajímavé?" zeptala se žena.

Vylíčil jsem jí to. Shodou okolností jsem před několika měsíci četl skvělou esej Láska s roboty od Davida Levyho, v několik let starém čísle časopisu Wired. Nadchla mě, hlavně tím, kolik vzbuzovala otázek.

Když jsem o tom ženě vyprávěl, měl jsem v hlase zřejmě o krapet víc nadšení, než bylo vhodné. A ano, uznávám, má akademická poznámka o tom, že sex s robotkou by byl mimořádně zajímavým psychologickým experimentem, byla rovněž neuvážená.

Takže se ani nedivím, že mě manželka přerušila a chladně řekla: "To snad nemyslíš vážně?"

Překvapeně jsem zamrkal. "Co nemyslím vážně?"

"Že bys chtěl mít sex s nějakou robotkou?"

V tuto chvíli musím zdůraznit důležitou věc. Moje žena není žárlivá. Je to jedna z jejích mnoha pozitivních vlastností, kvůli kterým ji miluji. Možná jedna z nejlepších. Proto mě vehemence její otázky a divný důraz na slově "robotka" překvapily.

"Nenazýval bych to nevěrou," namítl jsem. "Vždyť jde o neživou bytost! Navíc se stále bavíme čistě teoreticky."

Zavrtěla hlavou. "To je jedno, co to je. Ale je to smutné a zvrhlé."

Šokovala mě. Skoro po 30 letech manželství moje žena projevuje žárlivost? A netýká se to dvacetileté dívky v minisukni, na kterou s chlípností padesátníka pomrkávám na ulici, nýbrž nějakého kusu silikonu ovládaného počítačovým algoritmem?

V tu chvíli mě to celé začalo zajímat ještě víc. A pak jsme se hodinu nebo možná víc bavili o tom, jak to z našich různých pohledů se sexem s roboty vlastně je. Jestli jde, nebo nejde o nevěru a jestli je to pro "podváděného" (uvozovky si případně odmyslete) více, nebo méně ponižující než nevěra s člověkem. Jakou roli v tom hrají emoce a úsudek. A zda je možné se zamilovat do algoritmu.

Můžeme žertovat, že když už nám roboti vezmou práci, jak teď všude čteme, budou nám to alespoň chtít vynahradit nabídkou kvalitního sexu. Anebo o tom seriózně zapřemýšlejme. Protože to, o čem psal David Levy před 10 lety víceméně teoreticky a co dnes existuje v prvním praktickém, byť nedokonalém provedení, jednou nastane. Tím si můžeme být jisti.

Zbývá vám ještě 70 % článku

Co se dočtete dál

  • V článku se dále dozvíte:
  • Kdy bude mít člověk častěji pohlavní styk s robotem než s jiným člověkem?
  • Kolik už teď stojí nejdokonalejší stroj na sex?
  • Jak byste hlasovali v anketě Miloše Čermáka vy?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se